Středověká města byla budována nejen z důvodů hospodářských, ale i politicko-vojenských. Jejich důležitým znakem bylo opevnění. Většinou je tvořila hlavní hradební zeď, parkán, příkop a val, bránu přečnívala hranolová věž. Zpočátku sloužilo jako stavební materiál dřevo, později to byl kámen nebo cihly. Opevnění vytvářelo z města uzavřené sídliště vybavené zvláštními právy, umožňovalo kontrolu přicházejících i vycházejících, zamezovalo vstupu nežádoucích osob, v době trhů se u brány vybíralo mýto a jiné poplatky. Mělo však i zdravotní funkci, v době epidemií chránilo své obyvatele před lidmi ze zasažených míst. Teprve se změnou výzbroje armád, způsobů vedení válek a postupným rozvojem průmyslu, docházelo k bourání hradeb, neboť jejich údržba byla nákladná a neefektivní, a navíc byla jejich existence překážkou růstu jednotlivých měst. Vznikající továrny totiž potřebovaly prostor a zároveň bezproblémové spojení s městem, a tomu hradby bránily. Ve Frýdku se dochovaly zbytky středověkých hradeb z první poloviny 14. století, které kdysi obepínaly celé město a navazovaly na fortifikaci hradu. Do města vedly dvě brány, Dolní, zvaná Leskovecká, a Horní, zvaná Těšínská. Autorem textů je Petr Juřák, čerpáno z publikace Pamětihodnosti města Frýdku-Místku, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek.